Zapomenutý pilíř webu: Proč je přístupnost klíčová (a proč vás EU donutí ji řešit)

Zapomenutý pilíř webu: Proč je přístupnost klíčová (a proč vás EU donutí ji řešit)


Přístupnost na webu

Jako webový vývojář trávím většinu času tím, abych zajistil, že kód je čistý, rychlý a že design je responsivní. Ale je tu jeden aspekt, který je často opomíjen, a přitom by měl být naprostou prioritou: Přístupnost (Accessibility).

Co vlastně ta přístupnost je?

Přístupnost webu zjednodušeně znamená, že lidé se zdravotním postižením – ať už jde o zrak, sluch, pohybové schopnosti nebo kognitivní poruchy – mohou váš web vnímat, pochopit, procházet ho a interagovat s ním. Nejde jen o to, aby si uživatel s těžkým zrakovým postižením mohl přečíst text pomocí čtečky obrazovky. Jde i o lidi s dočasným postižením (např. zlomená ruka), se situačním omezením (např. jasné slunce na displej) nebo jen o ty, kteří používají starší technologie. Je to o inkluzi. Pro mě osobně je to etický standard; stavět web pro všechny.

Můj pohled z praxe

Přiznám se, že na začátku kariéry jsem přístupnost neřešil. Byl jsem zaměřený jen na to, aby to vypadalo dobře a fungovalo. Ale čím déle se v oboru pohybuji, tím více si uvědomuji, že ignorovat třeba správné sémantické značení HTML, dostatečný kontrast barev nebo klávesovou navigaci je prostě profesionální selhání. Když implementuji nový komponent, vždy testuji, zda je plně ovladatelný klávesnicí a zda má správné ARIA atributy. Stal se z toho zvyk a automatický krok v mém workflow. Mačkat tabulátory je totiž místy uklidňující.

A teď ta velká změna z EU

Pokud jste to ještě nezaznamenali, je čas zbystřit. Evropská unie tlačí na to, aby se přístupnost stala povinnou realitou, a to v mnohem širším měřítku. Konkrétně, od 28. června 2025 budou muset weby a mobilní aplikace splňovat minimální požadavky specifikace WCAG 2.1 na úrovni AA.

WCAG (Web Content Accessibility Guidelines) je soubor mezinárodně uznávaných doporučení pro zlepšení přístupnosti webového obsahu. Úroveň AA je považována za standard pro většinu komerčních a vládních webů. To je obrovský krok! Není to jen hezké mít, je to zákonná povinnost. A pro nás vývojáře to znamená jediné: musíme se s WCAG 2.1 seznámit a implementovat jej.

Specifikace je ale příliš formální a pravidla lze jednoduše shrnout tak, že by každý web měl mít:

  • Dostatečný barevný kontrast (min. 4,5:1, pro velké texty 3:1).
  • Možnost ovládání pouze klávesnicí (tj. bez myši).
  • Zřetelně viditelný focus (vizuální zvýraznění prvků).
  • Textové alternativy k obrázkům a ikonám (alt texty).
  • Smysluplné pořadí a struktura obsahu (např. nadpisy, popisy formulářů).
  • Popisné názvy tlačítek a odkazů.
  • Přístupné formuláře (labely, srozumitelné chybové hlášky).
  • Text čitelný i při výrazném zvětšení (například 200%).
  • Konzistentní ovládání a navigace napříč stránkami.
  • Nesmí být použita jen barva pro sdělení informace.
  • Obsah nesmí blikat víc než 3× za sekundu.

Závěr

Práce, kterou do přístupnosti vložíte, není jen splnění normy nebo odškrtnutí požadavku EU. Je to investice do uživatelského zážitku pro každého, rozšíření vaší potenciální uživatelské základny a, upřímně, dělání té správné věci. Pojďme stavět weby, které jsou otevřené pro všechny!

Bonus: Unijní desatero

Odmítnutí odpovědností: Toto není právní rada. Směrnici si můžete přečíst zde.

A čím to EU odůvodňuje? Pojďme se podívat na prvních 10 důvodů:

  1. Účelem této směrnice je přispět k řádnému fungování vnitřního trhu sblížením právních a správních předpisů členských států, pokud jde o požadavky na přístupnost u určitých výrobků a služeb zejména tím, že odstraní překážky volného pohybu některých přístupných výrobků a služeb vyplývající z rozdílných požadavků na přístupnost v členských státech a vzniku těchto překážek předchází. Zvýšila by se tím dostupnost přístupných výrobků a služeb na vnitřním trhu a zlepšila přístupnost relevantních informací.

  2. Poptávka po přístupných výrobcích a službách je vysoká a počet osob se zdravotním postižením podle prognóz výrazně poroste. Prostředí, ve kterém jsou výrobky a služby přístupnější, umožňuje vytvořit společnost více podporující začlenění a usnadňuje osobám se zdravotním postižením nezávislý život. V této souvislosti je zapotřebí mít na paměti, že výskyt zdravotního postižení je v Unii častější u žen než u mužů.

  3. Tato směrnice vymezuje osoby se zdravotním postižením v souladu s Úmluvou Organizace spojených národů o právech osob se zdravotním postižením přijatou dne 13. prosince 2006 (dále jen „úmluva OSN“), jíž je Unie stranou od 21. ledna 2011 a kterou ratifikovaly všechny členské státy. Úmluva OSN stanoví, že „osoby se zdravotním postižením zahrnují osoby s dlouhodobým fyzickým, duševním, mentálním nebo smyslovým postižením, které v interakci s různými překážkami může bránit jejich plnému a účinnému zapojení do společnosti na rovnoprávném základě s ostatními“. Tato směrnice podporuje plné a účinné rovnoprávné zapojení tím, že zlepšuje přístup k běžným výrobkům a službám, jež díky svému výchozímu návrhu či koncepci nebo následné úpravě reagují na zvláštní potřeby osob se zdravotním postižením.

  4. Tato směrnice by rovněž byla přínosem pro další osoby s funkčním omezením, jako jsou starší lidé, těhotné ženy nebo cestující se zavazadly. Pojem „osoby s funkčním omezením“ podle této směrnice zahrnuje osoby, které mají trvalé nebo dočasné fyzické, duševní, mentální nebo smyslové postižení, postižení související s věkem nebo jiné omezení tělesných funkcí nebo struktur, které v interakci s různými překážkami omezuje jejich přístup k výrobkům a službám, což vede k situaci, která vyžaduje přizpůsobení těchto výrobků a služeb jejich zvláštním potřebám.

  5. Rozdíly mezi právními a správními předpisy členských států v otázce přístupnosti výrobků a služeb pro osoby se zdravotním postižením vytvářejí překážky volného pohybu výrobků a služeb a narušují účinnou hospodářskou soutěž na vnitřním trhu. U některých výrobků a služeb se po vstupu úmluvy OSN v platnost tyto rozdíly v Unii pravděpodobně prohloubí. Obzvláště jsou těmito překážkami dotčeny hospodářské subjekty, zejména malé a střední podniky

  6. Rozdíly ve vnitrostátních požadavcích na přístupnost odrazují zejména podnikatele, malé a střední podniky a mikropodniky od podnikání mimo jejich vlastní domácí trhy. Vnitrostátní, či dokonce regionální nebo místní požadavky na přístupnost, které členské státy zavedly, se v současné době liší co do rozsahu i míry podrobnosti. Tyto rozdíly mají nepříznivý vliv na konkurenceschopnost a růst, a to kvůli dodatečným nákladům vzniklým při vývoji a uvádění přístupných výrobků a služeb na jednotlivé vnitrostátní trhy.

  7. Spotřebitelé přístupných výrobků a služeb a podpůrných technologií se potýkají s vysokými cenami, které jsou důsledkem omezené hospodářské soutěže mezi dodavateli. Roztříštěnost vnitrostátních předpisů snižuje potenciální přínos, který by přineslo sdílení zkušeností s reakcí na společenský a technologický vývoj s partnery na vnitrostátní a mezinárodní úrovni.

  8. Sbližování vnitrostátních opatření na úrovni Unie je proto nezbytné pro řádné fungování vnitřního trhu, aby se ukončila roztříštěnost trhu s přístupnými výrobky a službami, aby se vytvořily úspory z rozsahu, aby se usnadnil přeshraniční obchod a mobilita, jakož i aby se pomohlo hospodářským subjektům soustředit zdroje na inovace, a nikoli na pokrytí nákladů spojených s roztříštěnými právními předpisy v Unii.

  9. Výhody harmonizace požadavků na přístupnost pro vnitřní trh prokázalo uplatňování směrnice Evropského parlamentu a Rady 2014/33/EU (1) týkající se výtahů a nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 661/2009 (2) v oblasti dopravy.

  10. V prohlášení č. 22 o osobách se zdravotním postižením připojeném k Amsterodamské smlouvě souhlasila konference zástupců vlád členských států s tím, že při přípravě opatření podle článku 114 Smlouvy o fungování Evropské unie zohlední orgány Unie potřeby osob se zdravotním postižením.

Footnotes

  1. Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2014/33/EU ze dne 26. února 2014 o harmonizaci právních předpisů členských států týkajících se výtahů a bezpečnostních komponent pro výtahy (Úř. věst. L 96, 29.3.2014, s. 251). (1)

  2. Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 661/2009 ze dne 13. července 2009 o požadavcích pro schvalování typu motorových vozidel, jejich přípojných vozidel a systémů, konstrukčních částí a samostatných technických celků určených pro tato vozidla z hle diska obecné bezpečnosti (Úř. věst. L 200, 31.7.2009, s. 1). (2)